Roy Keane – radši zemřít, než-li prohrát

Odpůrce mezinárodních přátelských zápasů, Roy Keane, proslul svou agresivitou a bojovností na trávníku, kterou převtělil i do svých nynějších svěřenců v Sunderlandu. Ovšem jeho dětství a postupný fotbalový vývoj nebyly jednoduchými procesy života – ostatně jako všechny.

Roy Maurice Keane započal svůj život 10. srpna roku 1971 na předměstí Mayfield v irském městě Cork. Narodil se do rodiny tzv. „Working class“, česky dělnické třídy. Jeho otec Maurice přijal takřka každý štěk, aby naživil svou rodinu a měla se co nejlépe, zatímco sám chodil v roztrhaných šatech. Keanova rodina byla pro sport jako dělaná, většina jeho příbuzných hrála za corkské juniorské kluby, včetně proslulého Rockmountu.

Zárodek Keanovy agresivity a bojovnosti se začal rodit hned po příchodu na svět. V devíti letech začal s boxem a vyhrál své první čtyři zápasy v lize. To už se však vyvíjel ve slibného fotbalistu a vše podtrhla cena pro nejlepšího hráče sezóny v Rockmountu, kde působil teprve první sezónu.

Od nepaměti byl také „Keano“ fanouškem Celticu a Tottenhamu Hotspur, za vzor si dával bývalého hráče Arsenalu Liama Bradyho. Jenomže čas plynul a Keane čím dál tím více začínal obdivovat Manchester United a Bryana Robsona, u čehož už zůstalo. Robson byl podobným typem jako Keane – nevypustil žádný souboj, s nikým se nepáral. Už jako malý chlapec si Keane představoval, že právě svůj idol na Old Trafford nahradí.

Přes rostoucí fotbalový vývoj se Keanovi přestávalo pomalu dařit. Odmítali ho ve všech žákovských dublinských klubech, většinou s odůvodněním, že je na čtrnáct let příliš malý. Když nepochodil v rodné zemi, začal se dopisovat do Anglie, kde pochodil stejně. Keane už se svým osudem smířený, vykonávající ruční práce v roce 1989 podepsal svůj první poloprofesionální kontrakt s irským klubem Cobh Tramp, kam se dostal jak jinak, než neustálým přesvědčováním trenéra Eddieho O’Rourkeho. O jeho výjimečnosti svědčilo i to, že nastupoval do dvou zápasů za víkend a skoro vždy díky němu jeho tým vyhrál.

Keane za Tramp začal nastupovat v první irské lize a předčil mnohem zkušenější soupeře. Když nastoupil do zápasu o postup v mládežnickém poháru o pohár irské fotbalové federace proti Belvedere Dublin, podal skvělý výkon, který sledovali i zástupci Nottinghamu Forrest. Zástupci jej pozvali do Anglie a Keane zapůsobil na manažera Forrestu Briana Clougha natolik, že v létě 1990 Keane do Nottinghamu nakonec za 47 000 liber přestoupil.

Každý začátek je těžký

Radost z podpisu smlouvy s jedním z největších anglických celků brzy přebila touha po domově. Clough mu tehdy vždy vyhověl, se žádostí o uvolnění na pár dnů do domoviny. Keane mu to nikdy nezapomněl a vždy mu byl vděčný, že mu nikdy neřekl ne.

Keanovi první krůčky v Nottinghamu se udály na turnaji v Holandsku, ve výběru jednadvacetiletých. Ve finále proti Haarl v penaltovém rozstřelu rozhodl o vítězství v turnaji a pravidelně pak nastupoval za b-tým. Debut v nejvyšší anglické soutěži si odbil proti Liverpoolu. Clougha jeho výkon natolik potěšil, že mu začal v sezóně dávat čím dál tím víc příležitostí. První gól se mu pak podařilo vstřelit v roce 1991 proti Sheffieldu United.

V FA Cupu byl Keano jako na houpačce. Během sezóny v poháru vstřelil tři góly, ale připsal si i jeden vlastní. Ve třetím kole proti Crystal Palace vlastním gólem tak rozhořčil Clougha, že jej při odchodu do šaten udeřil pěstí tak silně, že pozdější bouřlivák upadl na zem. Stát se to o deset let později, asi by někdejší manažer Nottinghamu byl pěstí opětován.

Ovšem ani tento incident jeho vztah s Cloughem nepoznamenal a ve finále Keane opět nastoupil. Ovšem stejně jako za rok, se ve Wembley radoval soupeř. Nejprve Tottenham, později Keanův budoucí klub Manchester United.

Méně radostnější však byl už konec sezóny 92/93. Forest byli už dlouho před koncem odsouzeni k sestupu a o našeho hrdinu se na konci roku 1992 začal zajímat Kenny Dalglish, tehdejší manažer Blackburnu. Keane ovšem prvně přistoupil na jednání s jeho tehdejším zaměstnavatelem. Brian Clough jej ale označil jako chamtivé dítě a nový kontrakt ztroskotal na moc velké sumě, kterou Ir požadoval. „Keane je naším největším talentem v současné době, ale nemůže jeho plat klub zruinovat!“ prohlásil tehdy. Fanoušci Forestu byli Keanovým přístupem velmi zklamáni, ale za jeho výkony na konci sezóny mu přiřknuli titul nejlepšího hráče sezóny. Přes největší Cloughovu závěrečnou snahu Keane odešel do Lancashire za čtyři miliony liber.

V té době také vypluly na povrch spekulace, že by Keane mohl v Arsenalu nahradit odcházející legendu Paula Davise. Ovšem! Den před podepsáním smlouvy s Blackburnem se irskému talentu ozval manažer ManU Sir Alex Ferguson a řekl mu, ať se vykašle na Blackburn a jde hrát za Red Devils. Keane zrušil dohodu s Rovers a podepsal smlouvu za 3,75 milionu liber.

V té době však už měl Keane za sebou reprezentační debut. V roce 1991 se za jednadvacítku postavil proti tureckým vrstevníkům. Keanovi se ovšem příprava reprezentačního týmu a vedení irské reprezentace znelíbila a dodnes nemá s vedením irského svazu nejlepší zkušenosti. Jack Charlton, tehdejší manažer mu řekl, že reprezentovat nemusí, když nechce. Jenomže Keane na signál nám už známého Briana Clougha opět reprezentoval, i když s Charltonovým stylem fotbalu nesouhlasil. Napětí mezi oběma muži naplno vyvrcholilo, když Charlton Keana seřval za pozdní příchod z pivního posezení se Stevem Stauntonem.

V Divadle snů

I přes velké peníze, které za něj Rudí ďáblové utratili, se asi těžko mohlo počítat, že bude hned v prvním týmu. Ve středu zálohy totiž dominovali Bryan Robson (kterého obdivoval) a Paul Ince. Jenomže Robson, už šestatřicetiletý, nenaskočil do úvodu sezóny 93/94 kvůli vleklé sérii zranění. Keano se své šance chytil dokonale, v srpnu dal dva góly v zápase proti Sheffieldu United a za tři měsíce vstřelil vítěznou branku v manchesterském derby. Brzy se etabloval do základní sestavy Sira Alexe Fergusona a na konci sezóny slavil v Premiership titul. O dva týdny později po květnovém triumfu v lize prolomil černou sérii na Wembley, když získal díky vítězství 4:0 nad Chelsea „The Double“ (FA Cup a Premiership).

Následující sezóna byla jednou z nejhorších. ManU přišli o titul a i o FA Cup. Navíc musel Keane odejít předčasně do sprch v semifinále Poháru FA proti Crystal Palace, když dupl na nohu Garethu Southgateovi. Trest? Klasicky stejný jako dnes, tři zápasy stop a pokuta pět tisíc liber. Byla to první červená karta v dresu United (následovalo ještě deset) a také přechod z „klidného bouřliváka“ na „svini hřiště“.

Léto 1995 se neslo v duchu velkých změn u Red Devils. Nejprve odešel Ince do AC Milán, Mark Hughes do Chelsea a Andrei Kanchelskis byl prodán do Evertonu. Najednou se z Keana stal nezkušenější záložník, který měl jako „přímé podřízené“ Davida Beckhama, Nickyho Butta a i Paula Scholese. Premiership bylo divokým polem, ManU opět získali FA Cup. Další sezóna byla další nepovedenou. Keano se často potýkal se zraněným kolenem a často nemohl nastoupit. V Poháru UEFA se Rudí ďáblové dostali až do semifinále. Na Vestfálském stadionu viděl Keane žlutou kartu, což znamenalo, že nenastoupí v odvetě na Old Trafford. Nicméně, United prohráli oba zápasy 1:0, ale vše si vykompenzovali ligovým titulem. Přes špatný vstup do sezóny 95/96, kdy měl Newcastle na špici tabulky o Vánocích už dvanáctibodový náskok Manchester dokázal opět zvítězit. Navíc se Rudým ďáblům opět povedlo získat FA Cup, v jehož finále si svěřenci Sira Alexe Fergusona poradili 1:0 s liverpoolským rivalem.

Na reprezentačním poli se Keane chystal na americké MS 1994. Odehrál všechny zápasy, včetně slavné výhry s favority turnaje Italy 1:0. Squadra Azzura dokráčela až do finále, kde ztroskotala na Brazílii. Zpátky však k Irsku. To vypadlo ve druhém kole play-off s tulipány z Holandska, ale přesto byl na Ostrovech irský výkon brán jako velký úspěch a Keane byl zvolen nejlepším hráčem irského výběru na turnaji.

Poté co Eric Cantona odešel do nečekaného fotbalového důchodu, převzal Keane definitivní vládu nad Red Devils. Nic na tom později nezměnilo ani vleklé zranění po souboji s Alf-Inge Halandem. Když Keane ležel na zemi a Haland nad ním stál, byl kapitán United obviněn z pokusu zranit a simulujícího, aby unikl trestu. Vše vedlo o čtyři roky později k velké rozmíšce mezi oběma borci. Keane se zranil v devátém kole a do sezóny už nenaskočil. Arsenal získal titul a britské deníky psaly jako zásadní faktor Keanovu neúčast. Keane zprva vyloučil jakkýkoliv návrat, ale před sezónou se ještě stihl zotavit.

Před sezónou 98/99 se začaly vést zvěsti, že Keane už nebude pro Manchester takovým přínosem. Opak byl pravdou. Irský kapitán dovedl tým ke třem cenným titulům, vítězství v FA Cupu, Premier League a Champions League. Zejména pamětný je zápas s Juventusem (2. semifinále), kdy Keane pomohl týmu z 0:2 otočit zápas na 3:2 a dovést zápas do úspěšného konce. „Byla to největší reklama na nesobeckost jakou jsem kdy na fotbalovém trávníku viděl. Radši by zemřel, než by prohrál. Všechny zde nadchl svým výkonem. Jsem rád, že s ním mám každý den tu čest,“ řekl na pozápasové konferenci Sir Alex Ferguson, manažer Devils. Výkon byl vnímán jako jeden z nejlepších v moderní éře. Sám vstřelil první branku a u dalších dvou asistoval. Říkalo se, že v této chvíli byl na vrcholu. Jenomže nebyl by to Keane. Za výlet na Zinedina Zidana viděl žlutou kartu, která jej stála finále. To United vyhráli 2:0 na Nou Campu proti Bayernu Mnichov, ale Keane měl z vítězství smíšené pocity. Vše si vynahradil v Interkontinentálním poháru, kde jedinou brankou rozhodl o výhře nad Palmeiras.

A nebyla to jediná kaňka za vyvedenou sezónou. Irsko se nekvalifikovalo na francouzské mistrovství světa 1998 a Keane nenastoupil do posledního kvalifikačního utkání.

Po sezóně se začalo spekulovat o Keanově odchodu do Itálie, on však vše rozsekl novou smlouvu na Old Trafford. Smlouvu oslavil gólem v CL proti Valencii, ze které však Manchester United vypadl už ve čtvrtfinále s Realem Madrid, částečně kvůli Keanově vlastnímu gólu z odvety. Byl zvolen hráči za hráče roku, novináři za fotbalistu roku, a to hlavně díky tomu, že v osmé sezóně dovedl ManU k šestému titulu.

Ani kvalifikace na EURO 2000 se Keanovi nepovedla, Irsko totiž vypadlo v baráži s Tureckem. Aby toho nebylo málo, v prosinci téhož roku se postaral o jednu z největších debat v historii anglického fotbalu a tak trochu si proti sobě popudil fanoušky. „Při zápasech venku jsou naši fanoušci fantastičtí. Jakmile ale hrajeme doma, mají pití a sendviče a dění na hřišti je nezajímá. Nemyslím si, že skupinka lidí může fandit celý zápas,“ nechal se slyšet po zápase s Dynamem Kyjev na Old Trafford.

V manchesterském derby z roku 2001, kde za City nastoupil i Haland, do jeho kolene Keane zajel ošklivě a musel jít ze hřiště. FA mu nejprve dala stop na tři zápasy a pokutu pět tisíc liber, jenomže přišel další trest. Keane ve své autobiografii řekl, že to byl úmyslný zákrok směřující k pomstě. „Dlouho jsem na to čekal, chtěl jsem do něj zajet silně. Bylo to přes míč.“ To přimělo FA k většímu a razantnímu trestu – pět zápasu stop a pokuta 150 000 liber. Haland zvažoval, že proti Keanovi podnikne legální vyšetřování, jenomže se po radách lékařů rozhodl jinak. Na svých oficiálních stránkách pak oznámil, že z fotbalu odchází kvůli jiné noze, než kvůli té, kterou mu Keane zmrzačil.

Keane se po další červené kartě ze září 2001 proti Newcastlu chtěl rozloučit s aktivní kariérou. Sir Alex Fergsuon jej však přemluvil. Nicméně Manchester United zažil nejčernější sezónu Keanovi éry. Nezískal totiž žádnou trofej a v lize skončil až třetí, což bylo nejhorší umístění od roku 1991. Avšak od triumfu v Champions League z roku 1999 došli Rudí ďáblové došli v Evropě nejdále. V semifinále Ligy mistrů dojeli na německý Leverkusen. Keane po vyřazení obvinil své spoluhráče z úmyslného úpadku formy, protože zpychli. „Nezajímá vás fotbal, ztratili jste po něm hlad a zapomněli jste na klub, který vám dal Rolexy, auta a paláce.“ Později ještě přidal, že United v nejbližší době nevyhrají Champions League, protože nemají motivaci po roce 1999. V týmu už teď není skoro nikdo z vítězů a Manchester United může znovu letos čekat, bylo by to už devět let.

Saipanský incident

Pro přípravu na mistrovství světa v roce 2002, které se poprvé konalo v Asii, konkrétně Jižní Korei a Japonsku, si irský svaz vybral netradiční místo. Byl jím ostrov Saipan (Severní Mariany) v Pacifiku. Keane se po prvním tréninku postavil čelem proti zátěži a standardu přípravy irského mužstva. Dokonce označil hřiště za parkoviště. Mick McCarthy mu oznámil, že dělá vše proto, aby vymítil Charltonskou éru, která byla bezvýrazná a měla neprofesionální přístup k tréninku. Jenomže při druhém dni soustředění se Keane pohádal s trenérem brankářů Packiem Bannerem a Alanem Kelly. Projevil tehdy touhu vrátit se do Manchesteru, kvůli nespokojenosti s irskou přípravou.

McCarthy jej však poprosil o návrat do soustředění a vše vypadalo že zůstane do konce turnaje. Jenomže Keane poskytl novináři Tomu Humphriesovi z Irish Times rozhovor, kde důrazně kritizoval irskou přípravu a popisoval důkladně všechny momenty, které se mu nezdály. McCarthy se po přečtení urazil, ale Keane řekl, že irská veřejnost má právo vědět to, co se dělo. Rozpoutala se potom slovní válka.

„Micku, jste lhář… zasraný blbec. Nehodnotím vás jako hráče, manažera a ani jako člověk. Jste zasraný blbec a na mistrovství světa si jedete jenom vyhřívat zadek. Jediný důvod proč tak mluvím, je ten, že jste manažerem mé země!“ Niall Quinn, dnešní předseda Sunderlandu, pod kterým Keane působí přečetl asi desetiminutovou pasáž v Keanově autobiografii proti McCarthymu. Byla klinická, divoká a šokující. Žádný ze spoluhráčů se Keana veřejně nezastal, i když v zákulisí ano. Veteráni Niall Quinn a Steve Staunton podporovali McCarthyho tiskovou konferenci, kde irský manažer oznámil, že Keana poslal domů. McCarthy nakonec u irského národního týmu skončil v listopadu 2002 po dvou kvalifikačních porážkách s Ruskem a Švýcarskem o EURO 2004.

V srpnu 2002 byl keane pokutován Fergusonem 150 000 librami a nezahrál si tři zápasy za rozmíšku s Jasonem Mcateerem ze Sunderlandu. Podstoupil operaci kyčle a stal se jiným hráčem. Přiznal si chyby, že jeho kariéru může ukončit jen on sám, častými výbuchy na trávníku. Tým přivedl v květnu roku 2003 k dalšímu titulu.

Keane ale stále udržoval rivalství s Patrickem Vieirou. V roce 2005 na Highbury před zápasem stáli oba hráči v tunelu. Situace byla vyhrocená do krve, Vieira čelil Garymu Nevillovi, který v předchozím zápase ostře zajel do José Antonia Reyese. Od Vieiri přišlo pár slov a Keane řekl sudímu Grahamu Pollovi (před zraky televizních kamer stanice Sky Sports): „Řekněte mu, ať zavře jeho zasraná ústa!“ Po vítězství United v zápase (4:2) Keane na tiskové konferenci otevřeně kritizoval jeho rozhodnutí reprezentovat Francii, místo rodného Senegalu. Vieira mu konfrontoval tím, že po saipanském incidentu se ozval ten pravý.

Keane se stal nejúspěšnějším kapitánem v historii manchesterského klubu. 50. branku vstřelil 5. února 2005 v zápase proti Birminghamu City, ve finále FA Cupu nastoupil sedmkrát, což byl rekord anglického fotbalu. V roce 2004 byl uveden do Anglické fotbalové Síně slávy a byl mezi stovkou nejlepších fotbalistů na světě (jako jediný Ir), které vybíral sám Pelé.

Odchod

Keanův odchod z Anglie se datuje na 18. listopad 2005. Kvůli jeho delší nepřítomnosti a pár excesů. Nejprve měl Keane výhrady k samotnému Fergusonovi, potom kritizoval většinu svých spoluhráčů a konkrétně nejvíce Ria Ferdinanda, kterého označil za superstar.

Na reprezentační scéně mezitím Irsko nepostoupilo na mistrovství Evropy, možná i kvůli dvěma porážkám, jenž vedly k odchodu Micka McCarthyho z lavičky zelených. Jenomže po něm přišel Brian Kerr a Keane ani jednou nenastoupil v kvalifikaci o MS 2006, kam Irové nakonec stejně nepostoupili. Zdecimovaný Keane oznámil konec reprezentační kariéry.

V lednu 2006 začala Keanova kariéra v Celticu. Nejprve však jeho tým vypadl ze skotského poháru po nečekané porážce 2:1 s Clyde. Jeho nový spoluhráči jej začali kritizovat – karta se obrátila. O měsíc později se poprvé trefil. Ligový zápas proti Falkriku Celtic vyhrál 2:1. V zápase proti Old Firm (příští neděle) se Keano stal mužem zápasu.

12. června 2006 byl fotbal chudíš o jedno jméno. Roy Keano po konzultaci s lékaři ukončil aktivní hráčskou kariéru. Za Celtic hrál pouze šest měsíců. Ačkoliv mu většina fanoušků ve stoje aplaudovala, jiní a asi zcela po právu mlčeli a tvrdili, že nebýt někdy přehnané agrese a častých vyloučení, mohl se stát ještě lepším.

Roy Keane v současné době zastává pozici manažera v Sunderlandu, se kterým v minulém roce vyhrál Championship. Severoanglický klub bojuje o záchranu, ale takřka v každém zápase fanoušci opěvují Keana: „Keano je jenom jeden.“

Keane je pětinásobným otcem, s manželkou Theres Doylovou vychovává Shannon, Caragh, Aidan, Leah a Alannu. Setkali se spolu, když Keane hrál v Nottinghamu (1992) a ona byla asistentka zubního lékaře. Vzali se 1997 v Mayfieldu, Cork.

Daniel Polách