Sparky? Není to špatná volba

Mark Hughes se stane manažerem Fulhamu, pro mě překvapivá zpráva, ale ne špatná.

Co obnáší práce ve Fulhamu? Dřinu, dřinu a samou dřinu, bez šancí na dlouhodobý úspěch. Přece jen klub z Cottage nepatří mezi nejlépe vydělávající kluby, ať už kvůli menším návštěvám nebo nevelkým ziskům od fanoušků nejen z Anglie, jakými se pyšní třeba Tottenham.

Fulham je jen malý klub, byť hrdý, žijící v západním Londýně ve stínu Chelsea. A že si zrovna takový klub vybral Mark Hughes? Manažer, který si v Manchesteru City zvykl na luxus? Zdá se, že si tento Velšan vzpomněl na angažmá v Ewood Parku, kde sice dřel, ale kde měl podporu fanoušků (v Man City někteří fanoušci přestali žít v realitě a požadovali zlepšené výsledky o 500% po příchodu Arabáků), vedení (žádný pablb alá Gary Cook v Ewood Parku nebyl), nikdo mu do práce nekecal (opět Gary Cook) a kde vytvořil nebojácný celek bojující v první polovině tabulky (v mužstvu egoistických hvězd typu Robinho nelze vytvořit týmového ducha).

Na Cottage to však nebude mít lehké. Přichází v době, kdy klub zažívá nejlepší chvíle ve své historii. V době, kdy každý uctíval a stále uctívá Roye Hodgsona. V době, kdy mužstvo hraje zcela odlišný fotbal, než jaký uznává bývalý forward Manchesteru United. Dokáže se s tím Sparky poprat? Nebude to lehké, na druhou stranu alespoň mě o svých manažerských kvalitách už přesvědčil.

Vždyť s Walesem se málem dostal na evropský šampionát, vždyť když v roce 2004 přicházel k Rovers, měl je jen zachránit. Místo toho se rok na to s mužstvem kvalifikoval do pohárové Evropy, když se umístil na šestém místě v Premier League. A pak na desátém místě. A pak na sedmém. A třikrát se dostal do semifinále FA Cupu, kam se Rovers dostali poprvé po více než 40 letech. Takové příčky a úspěchy by Fulham bral s otevřenou náručí, a určitě spokojení byli i fans Rovers, byť ti ještě vcelku nedávno s Alanem Shearerem a spol slavili ligové vítězství (časy Walkera jsou ale nenávratně pryč).

Podíval jsem se i na přestupy Hughese. Savage (3m), Nelsen (zdarma), Bentley (0,5m) Olsson (zdarma), Warnock (1,5m), Dunn (2,2m), McCarthy (3m) nebo Santa Cruz (3,8). Dneska je u některých daleko vyšší, někteří zase odvedli za Rovers neskutečnou práci, která nelze ani vyčíslit. A nepovedené nákupy? Najdete jich minimum...

V podobném prostředí bude Sparky pracovat i na Cottage. Také nedostane velký rozpočet na přestupy. Také bude muset šáhnout po prozatím neznámých hráčích, z nichž vymáčkne ne 100 procent, ale 300 procent a kteří si budou cenit nosit dres Whites, neboť na platy žádné žoldáčky nenaláká. O šetřivém Al Fayedovi nemusím hovořit.

Hughes má ve své manažerské kariéře dva nešváry (fanoušci Evertonu by našli tři) – zklamal fandy United, když odešel do Man City, byť byl brán jako budoucí náhradní Sira Alexe Fergusona, a právě na City of Manchester Stadium moc nepřesvědčil. No nepřesvědčil. Fotbal se pod ním hrál opět pohledný, přivedl pro Manciniho řadu skvělých hráčů (i když samozřejmě i několik špatných), a playeři jako Bellamy a další bojovníci si jej vychvalovali. Jen technické lemry alá Robinho či Jo se do Hughese pustili, ale tak to není u těchto egoistických hráčů nic překvapivého. Sparkymu nehráli ani do karet to, že se pod ním změnilo vedení. Arabáci jednoduše chtěli velké jméno, a ne malinkatého muže z neznámého a neúspěšného Walesu. Práce na City of Manchester Stadium prostě není lehká. Ani Mancini hru City nezlepšil, alespoň v mých očích. Hughes jednoduše nezazářil, ale ani vyloženě nevyhořel.

I když publikum na starobylém a útulném Craven Cottage je klidné a tiché, nároky po úspěších Roye Hodgsona logicky rostly. O dost. To bude ten rozdíl pro Sparkyho oproti Rovers, kam šel v době temna. Na druhou stranu – připravený tým má. Tým, který porážel takřka kohokoliv díky týmovému a bojovému duchovi. Ten, který byl viděn pod jeho působení v Ewood Parku. A to nutno dodat, že musel u Rovers krotit hráče jako Bellamy, Savage a podobně, zatímco ve Fulhamu působí jen ti hodní hoši (pokud nepřijde Bellamy, což je dost reálné).

Z tohoto pohledu nemám důvod nevěřit, že by Hughes na Cottage shořel (Bradley by byl z mého pohledu lepší, ale co už). Stačí jen přesvědčit hráče, že i on je tak schopný jako jeho předchůdce, kterého po celém Fulhamu milovali.