Watfordský Babylón

Watfordský Babylón

05.03.2016 | autor: Josef Kraus | Diskuse (0)

Watford minulý rok postoupil do Premier League, kde měl hrát o udržení. Hornets však v poklidu drží střed tabulky a to i přes rozsáhlou letní přestavbu kádru. Zatím se mýlí ti, kdo po horečném nakupování zahraničních hráčů očekávali destabilizaci.

Na počínání Watfordu v letošním ročníku Premier League lze pohlížet různými způsoby. Můžeme kritizovat absenci anglických fotbalistů, přestupovou politiku anebo naopak vyzdvihovat atypický herní styl, který nese úspěchy. Nicméně, dobrat se co nejobjektivnějšího pohledu na současný Watford bude prakticky nemožné. Jak tento klub ukázal, věci se na Vicarage Stadium mohou výrazně proměnit během týdnů.

Hornets v letním i zimním přestupovém období přivedli dohromady jednadvacet fotbalistů, za něž podle Transfermarkt utratili 62,65 milionů liber. K tomu v červenci přišel nový manažer Španěl Quique Flores, i když jeho předchůdce Slaviša Jokanovič dovedl klub k postupu z Championship. Výchozí situací před začátkem nové sezóny tedy bylo notně proměněné prostředí.

To byl hlavní argument v rukách různých odborníků, kteří ve velkém množství změn neviděli předzvěst úspěchů. Pochyby však byly logické, protože nejen v náročné Premier League se příliš změn naráz nemusí vyplatit. Flores sice s Atleticem Madrid zvítězil v Evropské lize a o pár měsíců později i v Superpoháru proti Interu Milán, avšak poté se ztratil z očí během dvouapůlletého působení ve Spojených arabských emirátech. Po návratu z Blízkého východu strávil necelé dva měsíce jako manažer Getafe, kde skončil na konci února 2015. Watford tedy v červenci přebíral manažer se zajímavou minulostí, ale zároveň viselo ve vzduchu mnoho otázek nad dalším směřováním Watfordu.

Ale bylo těch změn doopravdy tolik, jak to na první pohled vypadá?

Herní styl Watfordu

Ve všech svých působištích Flores spoléhal na rozestavení 4-4-2 (či 4-4-1-1), byť je toto rozestavení momentálně ve stínu daleko využívanějších formací 4-2-3-1 nebo 4-3-3 (a jejich různých variací).

Jedním z nejdůležitějších aspektů hry na dva klasické útočníky je především porozumění mezi forvardy, kteří jej dovedou převést do účelné spolupráce na hřišti. Například v Atleticu Madrid Flores svedl dohromady Sergia Agüera a Diega Forlana, kteří v sezóně 2009/10 nastříleli 47 branek a podíleli se na triumfu v Evropské lize. A ve Watfordu pod ním kvete kolaborace mezi Troyem Deeneym a Odionem Ighalem.

Nevýhodou však může být, když se účelnost útočné dvojice rozpadne při dlouhodobém zranění, výpadku formy nebo odchodu jednoho z útočníků. To platí zejména při velké závislosti týmu na brankách obou forvardů, což je případ Watfordu. Londýnský celek v letošním ročníku Premier League nastřílel dvacet devět branek, přičemž 22 jich na svém kontě mají Ighalo (14) a Deeney (8). Navíc Deeney několikrát asistoval na gól právě Ighalovi. Tvrzení, že Watford je v tuto chvíli závislý na tomto duu, tudíž nebude příliš přestřelené.

Naštěstí se jak Ighalovi, tak Deeneymu vyhýbají zranění, a proto může jejich fungující spolupráce vést k dalším bodům. Naposledy sice Watford nestačil na Manchester United, ovšem ve hře Floresových svěřenců bylo zřetelně vidět, kde je velká síla týmu. Oba útočníci mají silnou tělesnou konstituci, díky čemuž v osobních soubojích pravidelně přehrávali obránce Red Devils.

Další zbraní byl rychlý přechod do útoku. Nakopnutý balón pravidelně nacházel buď Ighala nebo Deeneyho, kteří sklepávali nebo prodlužovali za sebe na spoluhráče. Po dvou přihrávkách dovedli Hornets překonat velkou část hřiště a z vlastní poloviny se dostat před soupeřovo pokutové území. Ačkoli může herní styl Watfordu vypadat velmi jednoduše, možná právě ona jednoduchost skrývá velký potenciál. Málokterý tým totiž v Premier League hraje podobným stylem, který v mnohém připomíná klasický ostrovní styl – rychlý přechod do útoku ve spojení s agresivním a mnohdy vysokým napadáním.

Nutno dodat, že tyto aspekty činily hráčům Manchesteru United hlavně v první půli velké problémy. Aktivní napadání na soupeřově polovině vedlo dokonce ke dvěma největším šancím Watfordu, které Odion Ighalo neproměnil.

Se dvěma útočníky nehrají Hornets pouze od letošního ročníku. Podstatnou část loňské sezóny a i v těch předchozích mohli fanoušci vídat různé variace rozestavení, přičemž tím nejčastějším bylo 3-5-2. A to i přesto, že se velmi často střídali manažeři. Můžeme se proto ptát, jakou roli hraje v určování herního stylu vedení Watfordu a zda bylo například jmenování Florese do funkce manažera záměrné právě kvůli jeho oblibě ve hře na dva forvardy.

Pokud bychom nevnímali, jakým stylem se tento klub z londýnského předměstí dlouhodobě prezentuje, pravděpodobně bychom popisovali kroky vedení jako krátkozraké.

Od června 2012 vedlo tým celkem šest manažerů včetně toho současného. Z toho Oscar García a Bill McKinley pracovali v klubu jen několik týdnů. K tomu přičtěme přestupovou politiku, která zatím nenaznačuje, že by se situace měla výrazněji stabilizovat. Velká spousta hráčů prošla Watfordem před postupem do Premier League a jak bylo řečeno, k mnoha transferům došlo i minulé léto.

Některé kroky přitom těžko chápal ten, kdo není dobře obeznámen s děním ve Watfordu. Matěj Vydra byl například vykoupen z Udinese za 6,3 milionů liber, ovšem šanci v Premier League nedostal a odešel na hostování do druholigového Readingu. Ačkoli český útočník v minulých letech ve Watfordu úspěšně hostoval, jeho budoucnost v tomto klubu se může vyvíjet dosti nepředvídatelně.

Watfordský Babylón

O celkovém počtu letošních transferů již zmínka padla, nyní se podívejme na národnostní rozrůzněnost a absenci anglických hráčů. V současném kádru hrají hráči z celkem osmnácti zemí, Angličany však najdeme pouze dva (Troy Deeney a Ben Watson). Dále ve Watfordu působí také dva Nizozemci (Nathan Aké a Steven Berghuis), Španělé (Jose Manuel Jurado a Mario Suárez) a Švýcaři (Valon Behrami a Almen Abdi). A pak co hráč, to jiná národnost.

Vyvstává otázka, jak takový Babylón zvládnout a jakým způsobem vytvořit v kabině týmový duch. Faktem je, že v každém prvoligovém týmu najdeme mnoho fotbalistů ze zahraničí, ovšem případ Watfordu je anglickým extrémem (25 ze sedmadvaceti hráčů na soupisce nejsou Angličané, tedy necelých 93 procent). Druhý největší počet cizinců má Leicester (14), s nímž se shodou okolností Watford utká v rámci 29. kola.

Hornets rovněž stojí v úplné opozici proti dalším nováčkům z Norwiche a Bournemouthu, kteří podobně jako loni Burnley sází primárně na anglické hráče a jejich počet na soupiskách se pohybuje okolo padesáti procent.

Dlouhodobá udržitelnost?

Kroky vedení Watfordu naznačují, že primární byla rychlá aklimatizace v Premier League pomocí zkušených fotbalistů ze všech koutů světa. Nabízí se paralela s QPR, ovšem Watford postupuje daleko chytřeji a neinvestuje nesmyslné peníze do hráčů na sklonku kariéry. I přesto však kádr Hornets patří k nejstarším v soutěži s průměrným věkem 27,8 (zdroj: Transfermarkt).

Jak dlouho však lze současný stav udržet? Lze rok co rok přivádět fotbalisty, kteří nemají k Watfordu žádný vztah a za nějakou dobu bez velkých obtíží zmizí? Nebo hrát výhradně se zkušenými žoldáky bez většího potenciálu na budoucí rozvoj?

Komplikace by mohla nastat v případě sestupu do Championship, jemuž však Watford pravděpodobně unikne. Hornets mají z dvanáctého místa třináctibodový náskok na sestupové pozici a jen kolaps by je ještě vehnal do bojů o záchranu. Hlavní cíl je tedy čím dál blíže, díky čemuž může vedení a realizační tým přemýšlet nad dalšími kroky vedoucí ke stabilizaci mezi anglickou elitou. O záměrech koneckonců může napovědět nejbližší přestupové období. Mnoho důležitých hráčů má totiž platný kontrakt až do roku 2019 či 2020 (Deeney, Ighalo, Nyom, Cathcart či Capoué), takže možná sledujeme formující se osu budoucího týmu a její vhodné doplňování.

Zajímavý prostor pro další sledování poskytuje také manažer Quique Flores. Watford pod ním předvádí přímočarý a jednoduchý fotbal, jemuž každý zkušený hráč většinou rychle přivykne. Nejprve Flores volil rozestavení 4-4-2 potažmo 4-4-1-1, ale v posledních týdnech se objevují určité novinky v podobě formace 4-3-1-2. Jednalo se tedy o záměrnou snahu, jak v krátkém horizontu fotbalově sladit z velké části nový tým a připravit půdu pro postupný progres? Anebo budeme od Hornets i nadále vídat podobnou hru?

Otázek ohledně budoucnosti bychom mohli položit ještě několik. Ať už se situace vyvine jakýmkoli směrem, minimálně letos si Watford oprávněně vysloužil pozornost komentátorů i fotbalových odborníků. Ti rozebírají spolupráci mezi Ighalem a Deeneym anebo se podivují nad národnostním mišmašem, z něhož se navzdory předpokladům daří vytvářet fungující tým.

Zda bude současný stav dlouhodobě udržitelný, ukážou až příští roky.

 

Josef Kraus

 

 

Sdílet článek s přáteli na Facebooku

Pokud jste narazili na chybu v článku, ohlašte ji na email redakce@premierleague.cz

Zpět na homepage Archiv aktualit Vytisknout
 

Diskuze - počet příspěvků (0)

PŘIDAT NÁZOR

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit.

Pokud nejste registrovaným uživatelem, můžete se zaregistrovat zde.

Anketa

Jak dopadne Anglie na probíhajícím evropském šampionátu?

 
61%
 
10%
 
2%
 
6%
 
20%

Starší ankety

Jsem:    

 

© 2000-2015

Premier
League.cz

Premier League.cz

Tým Premier League

redakce@premierleague.cz :: tiráž

REKLAMA

Prodej inzerce zajišťuje exklusivně společnost AdActive, s.r.o.

info@adactive.cz.cz, http://www.adactive.cz, +420 723 000 561
Reklamní plochy, inzerce a spolupráce (PDF)

Wikipedie

Užití nebo převzetí obsahu bez souhlasu provozovatele je zakázáno.

Premier League.cz využívá Football League Manager & VisionWebBuilder.

© Tým Premier League | Prodej inzerce exklusivně zajišťuje AdActive, s.r.o.

Přihlášení:           |  Zaregistrujte se

Facebook Twitter RSS